Skořice

Skořice

Skořice je sušená kůra tropického stromu skořicovníku. Skořice je lahodně voňavé a lehce nasládlé koření s nádechem tropických plodů. Má sametovou světle hnědou barvu. Nejčastěji se používá k přípravě svařeného vína či punče, do sladkého pečiva, moučníků a perníku. Velmi dobře chutná v kombinaci s čokoládou, kávou, jablky, sladkou rýží nebo hruškami. Je vhodná i do masových specialit asijské a arabské kuchyně.

Popis rostliny

Podle původu rozlišujeme skořicovník ceylonský ze Srí Lanky a skořicovník čínský z Barmy. Všechny druhy skořicovníku patří do stejné čeledi (Lauraceae - vavřínovité). Skořice je sušená kůra tropického stromu skořicovníku, která tvoří svitky. Stálezelený strom skořicovníku ceylonského má velmi vonné listy i kůru a dorůstá až do výšky 15 m. Na plantážích ale díky seřezávání dorůstá pouze do 2 až 3 m. Malé až středně velké květy jsou žluté nebo bílé. Plod je bobule podepřená zdužnatělou číškou.

Historie a původ

První zmínky o skořicovníku pochází z doby 4 000 let před n. l. v Číně. Skořici znali již ve starověkém Egyptě. Řekové ji používali k ochucení vína. Skořice jako většina koření byla velmi vzácná a drahá, považovala se za vhodný dárek pro panovníka a dokonce i pro bohy. V hebrejské Bibli je skořice zmíněna mnohokrát.

Ve středověku byl původ skořice záhadou. Odkud se dostal do egyptských přístavů, bylo zprvu nejasné. Indonéské lodě přepravovaly skořici do východní Afriky, odkud ji místní obchodníci dopravovali na sever do Alexandrie v Egyptě. V Evropě si drželi monopol na obchod s kořením z Alexandrie benátští obchodníci. V Evropě byla jako první známá kůra ze skořicovníku čínského, až díky zámořským objevům se od 16. století začala dovážet kůra ze skořicovníku ceylonského. Jako první přistáli na Ceylonu portugalští obchodníci, kteří byli později vyhnáni Holanďany. Holandští obchodníci změnili metody sklizně ve volné přírodě, nakonec začali pěstovat své vlastní stromy a vytvořili monopol na ceylonskou skořici.

Chuť a vůně

Skořice je lahodně voňavé a lehce nasládlé koření s nádechem tropických plodů.

Použití v kuchyni

Prášková skořice se používá především do sladkých pokrmů a do pečiva. Skořice je oblíbená do zimních čajů, svařeného vína či punče. Vhodná je do dezertů, koláčů nebo buchet. Chutná je kombinace s jablkem, hruškou nebo pomerančem. Své uplatnění má při zavařování ovoce nebo při přípravě vánočního cukroví a perníku. Využívá se v asijské, čínské, indické nebo arabské kuchyni k přípravě populárních masitých a rýžových pokrmů. Velmi dobře chutná také v kombinaci s čokoládou nebo kávou. Pro obohacení chuti můžete přidat skořici také do nejrůznějších koktejlů. Lze ji využít také pro ozdobu pokrmů.

Skladování

Pro zachování typické vůně a chuti skladujte skořicové svitky ve skleněné uzavíratelné nádobě. Nádobu umístěte na tmavé místo s pokojovou teplotou mimo dosah světla.

Odrůdy

Skořicovník ceylonský (Cinnamomum zeylanicum) se pěstuje v tropických oblastech. Pochází však ze Srí Lanky (ostrov Ceylon). Žlutohnědé tenké svitky z usušené kůry skořicovníku jsou silně aromatické.

Skořicovník čínský (Cinnamomum cassia) se pěstuje v Číně, Indonésii nebo Thajsku. Původně však pochází z Barmy. Usušená kůra je oproti té ceylonské tmavě hnědá. Z této rostliny se používají jako koření také sušené plody nazývané kassiové květy.

KAM TEĎ

27 Celkem druhů

Naše webové stránky vloží soubory cookie do vašeho prohlížeče nebo zařízení, pokud máte tuto funkci v nastavení prohlížeče aktivovanou.
Tyto soubory cookie používáme ke zlepšení funkčnosti těchto webových stránek, analýzám a pro zájmově orientovanou reklamu.

Přečtěte si více Zavřít