Kmín

Kmín

Kmín kořenný (Carum carvi) je jedním z nejstarších koření u nás i ve světě. Roste planě na lukách, mezích a pastvinách po celé Evropě, severní Africe a přední Asii. Kmín se používá při pečení, do brambor i k masu. Vhodný je k dochucení polévek, ryb nebo zelí. Zároveň je velice oblíbený díky svým léčivým účinkům, pomáhá při trávení a proti nadýmání. Kmínu se odpradávna přisuzovaly magické vlastnosti pro svou pronikavou aromatickou vůni.

Popis rostliny

Kmín je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých dorůstající až 100 cm. Silice (prchavý olej) obsahuje karvon a limonen. V prvním roce vytváří růžici řapíkatých listů s lístky čárkovitými. Ve druhém roce rozkvétají okolíky drobných květů. Květy jsou bíle zbarvené. Rostlina kvete v květnu a červnu. Plody, dvounažky, mají hnědou barvu a po rozdrcení vydávají silnou kořeněnou vůni. Pěstuje se v půdách bohatých na humus a na slunných místech.

Historie a původ

Kmín pochází z mírného pásma Asie. Semena kmínu byla nalezena v kolových stavbách z mladší doby kamenné ve 3. tisíciletí před naším letopočtem a na několika archeologických nalezištích v Egyptě. Starověká egyptská civilizace používala kmín jako koření k dochucování pokrmů a jako konzervační látku při mumifikaci faraónů.

Kmín je zmíněn v Bibli ve Starém i Novém zákoně nejen k dochucení polévek a chleba, ale také jako měna, se kterou se platily desátky kněžím. Kmín nechyběl ani v kuchyních v antickém Řecku a Římě, kde ho velmi často používali jako náhradu za černý pepř, jehož dovoz byl velice složitý a nákladný. V Indii je po několik tisíciletí důležitou ingrediencí pro polévky a další tradiční jídla. Navíc je populárním základem mnoha kořenících směsí.

Během středověku byl kmín jedním z nejpoužívanějších a nejoblíbenějších koření. Do Ameriky byl dovezen španělskými a portugalskými kolonisty.

Chuť a vůně

Kmín má kořenitou, velmi výraznou, někdy až pikantní chuť s poněkud hořkým podtónem a pronikavou vůní s nádechem citrónu.

Použití v kuchyni

Kmín je populární koření na Středním východě, ale také asijské, středomořské a mexické kuchyně. V kuchyni je kmín nepostradatelný, používá se jako přísada při pečení (žitný chléb, pečivo nebo slané zákusky). Pečivu dodává jemnou, výraznou a nenahraditelnou chuť. Můžeme ho použít také při vaření brambor, úpravě masa, dochucování polévek, přípravě pomazánek, salátů a kyselého zelí. Vhodný je v kombinaci s tučnými a těžko stravitelnými pokrmy. Kmínová silice se s oblibou využívá také k výrobě likérů.

Skladování

Kmín skladujte ve vzduchotěsné skleněné nádobě, kterou umístěte na suché a chladné místo. Kmín chraňte před světlem. Chuť a aroma vydrží po dobu až šesti měsíců.

Odrůdy

Kmín římský (šabrej kmínovitý) má zcela odlišnou chuť a vůní. Je ostřejší a nahořklý. Používá se jako přísada do kari a arabských směsí koření.

Kmín vodní (halucha vodní) roste ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách, v bažinách a močálech celé Evropy. Vyznačuje se silnou vůní a hořkou chutí.

Kmín černý (černucha setá) je typickým kořením arabských zemí. Má lehce pálivou chuť. Používá se podobně jako černý pepř.

KAM TEĎ

23 Celkem druhů