Kmín

Kmín

Kmín kořenný (Carum carvi) je jedním z nejstarších koření u nás i ve světě. Roste planě na lukách, mezích a pastvinách po celé Evropě, severní Africe a přední Asii. Kmín se používá při pečení, do brambor i k masu. Vhodný je k dochucení polévek, ryb nebo zelí. Zároveň je velice oblíbený díky svým léčivým účinkům, pomáhá při trávení a proti nadýmání. Kmínu se odpradávna přisuzovaly magické vlastnosti pro svou pronikavou aromatickou vůni.

Popis rostliny

Kmín je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých dorůstající až 100 cm. Silice (prchavý olej) obsahuje karvon a limonen. V prvním roce vytváří růžici řapíkatých listů s lístky čárkovitými. Ve druhém roce rozkvétají okolíky drobných květů. Květy jsou bíle zbarvené. Rostlina kvete v květnu a červnu. Plody, dvounažky, mají hnědou barvu a po rozdrcení vydávají silnou kořeněnou vůni. Pěstuje se v půdách bohatých na humus a na slunných místech.

Historie a původ

Kmín pochází z mírného pásma Asie. Semena kmínu byla nalezena v kolových stavbách z mladší doby kamenné ve 3. tisíciletí před naším letopočtem a na několika archeologických nalezištích v Egyptě. Starověká egyptská civilizace používala kmín jako koření k dochucování pokrmů a jako konzervační látku při mumifikaci faraónů.

Kmín je zmíněn v Bibli ve Starém i Novém zákoně nejen k dochucení polévek a chleba, ale také jako měna, se kterou se platily desátky kněžím. Kmín nechyběl ani v kuchyních v antickém Řecku a Římě, kde ho velmi často používali jako náhradu za černý pepř, jehož dovoz byl velice složitý a nákladný. V Indii je po několik tisíciletí důležitou ingrediencí pro polévky a další tradiční jídla. Navíc je populárním základem mnoha kořenících směsí.

Během středověku byl kmín jedním z nejpoužívanějších a nejoblíbenějších koření. Do Ameriky byl dovezen španělskými a portugalskými kolonisty.

Chuť a vůně

Kmín má kořenitou, velmi výraznou, někdy až pikantní chuť s poněkud hořkým podtónem a pronikavou vůní s nádechem citrónu.

Použití v kuchyni

Kmín je populární koření na Středním východě, ale také asijské, středomořské a mexické kuchyně. V kuchyni je kmín nepostradatelný, používá se jako přísada při pečení (žitný chléb, pečivo nebo slané zákusky). Pečivu dodává jemnou, výraznou a nenahraditelnou chuť. Můžeme ho použít také při vaření brambor, úpravě masa, dochucování polévek, přípravě pomazánek, salátů a kyselého zelí. Vhodný je v kombinaci s tučnými a těžko stravitelnými pokrmy. Kmínová silice se s oblibou využívá také k výrobě likérů.

Skladování

Kmín skladujte ve vzduchotěsné skleněné nádobě, kterou umístěte na suché a chladné místo. Kmín chraňte před světlem. Chuť a aroma vydrží po dobu až šesti měsíců.

Odrůdy

Kmín římský (šabrej kmínovitý) má zcela odlišnou chuť a vůní. Je ostřejší a nahořklý. Používá se jako přísada do kari a arabských směsí koření.

Kmín vodní (halucha vodní) roste ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách, v bažinách a močálech celé Evropy. Vyznačuje se silnou vůní a hořkou chutí.

Kmín černý (černucha setá) je typickým kořením arabských zemí. Má lehce pálivou chuť. Používá se podobně jako černý pepř.

KAM TEĎ

27 Celkem druhů

Naše webové stránky vloží soubory cookie do vašeho prohlížeče nebo zařízení, pokud máte tuto funkci v nastavení prohlížeče aktivovanou.
Tyto soubory cookie používáme ke zlepšení funkčnosti těchto webových stránek, analýzám a pro zájmově orientovanou reklamu.

Přečtěte si více Zavřít