Anýz

Anýz je jednoletá bylina dorůstající do výšky asi 60 centimetrů. Má žlutobílé květy v chomáčcích s malými plody, které se dělí na dvě šedozelená semena. Sušené plody se používají jako koření. Listy na spodní části větvené lodyhy jsou okrouhlé, 1 až 5 cm dlouhé, zatímco listy v prostřední části jsou jednoduše zpeřené a listy v horní jsou trojčetné.

Plody anýzu jsou jedním z nejdéle známých koření. Anýz je původem z Egypta a jižní středomořské oblasti. Je zmíněn ve staroegyptském Ebersovu papyrusu, ten je datovaný asi do doby 1 500 let před n. l. a představuje nejobsáhlejší dochovaný zdroj staroegyptské medicíny. V Evropě byl vždy spojován s kuchyní ryb a plodů moře. Řekové, a zvláště Římané, kteří anýz používali ke kořenění kuřat, vepřového masa a zeleniny, ho přidávali také do malých koláčků podávaných pro zlepšení trávení. Julius Caesar dával svým vojákům anýz jako sladkost, v této době byl kultivován především v Toskánsku. Hippokrates používal anýz při léčbě kašle a problémů s dýchacím ústrojím.

Při středověkých banketech se podávala v cukru obalená anýzová semínka, aby tak zlepšila trávení. Stejným způsobem se využívá anýz ještě dnes v Indii. Ve středověku se používal k mnoha účelům, například smíchaný s medem a octem ke kloktání při bolestech v krku. V pozdější době byl podáván v kombinaci s olejem z velryb na kožní problémy.

Anýz se používá k ochucení bonbonů, krémů, koláčů, sušenek a pečiva. Přidává se do chleba. Též je hojně používán k dochucování ryb, stejně jako fenykl se používá při vaření polévek, omáček, kuřat, hovězího masa a zeleniny. Vhodný je také k přípravě vepřového masa, zejména pokud se inspirujete indickou kuchyní. V čínské kuchyni se používá zejména jako přísada do omáček. Oblíbený je také při výrobě alkoholických likérů a nápojů jako francouzský Pastis, řecké Ouzo nebo arabský Arrak. Vhodný je také do hruškových a jablečných kompotů, k rybám, žampionům a při nakládání červené řepy, okurek a zelí. Výborně dochutí také pikantní jídla.