Vanilka

Vanilka

Vanilka má intenzivní, komplexní, vyzrálé aroma a hnědočernou barvu. Používá se pro přípravu sladkého pečiva, pudinků, krémů, zmrzliny, čokolády, vánočního cukroví či výrobu vanilkového cukru. Je také součástí nealkoholických i alkoholických nápojů. Vanilková tobolka v cukřence, nádherně provoní cukr a vůně vydrží déle. Vanilka se výborně snoubí také s vůní kávy.

Popis rostliny

Vanilovník je vlastně orchidej, která se pěstuje především v tropických oblastech. Rostlina má liánovité stonky s článkovitým povrchem, dlouhé až 20 metrů. Vanilovník má dužnaté listy. Květy jsou světle zelené a vyrůstají v hroznech. Plodem je tobolka (lusk) obsahující semena. Divoké vanilovníky pochází z pralesů Střední Ameriky. V těchto oblastech rostou v zemi a ovíjí se jako liány až ke korunám stromů. Jejich plody lze použít také jako koření, ale nedosahují kvality a aroma plodů z rostlin pěstovaných na plantážích.

Rostliny pěstované na plantážích obvykle ovíjejí umělé podpěry, stejným způsobem jako divoké odrůdy stromy ve volné přírodě. Rostliny se rozmnožují řízkováním, jejich růst do výšky je usměrňován tak, aby nerostly více než 2 metry. Dělníci na plantážích musí dosáhnout na květy, aby je mohli opylovávat. Rostliny začínají plodit ve třetím roce života, největší plodnost je mezi 5. a 7. rokem. Nové sazenice se sází po 12 letech, kdy nahrazují již málo produktivní rostliny. Po opylení květu dozrává semeník v tobolkku přibližně 9 měsíců . Tobolky se sklízí před dozráním, protože jinak by pukly a ztratily aroma.

Historie a původ

Vanilka je původem z Mexika, znali jí staří obyvatelé jihovýchodního Mexika Aztékové a Toltékové, kteří ji nazvali černým luskem. Používali jí nejen k okořenění pokrmů, ale i v léčitelství. Věřili, že povzbuzuje srdeční činnost a organismus. Do Evropy se začalo toto koření dovážet od 16. století a stalo se velmi oblíbeným. Mořeplavecké velmoci se snažily o pěstování vanilky i v jiných koloniích, ale bez úspěchu.

Až v roce 1841 Edmond Albins (dvanáctiletý otrok) objevil na ostrově Réunion způsob jednoduchého umělého opylování, který se používá dodnes. Vanilovník byl nazýván vanilka Bourbon podle královského rodu, který v tomto období vládl ve Francii. Na Tahiti se později druh vanilka Bourbon náhodně zkřížil s divokou vanilkou a vznikl nový druh Vanilla Tahitian. Ta má méně výraznou chuť oproti původnímu druhu, ale zajímavé aroma sušených švestek a rozinek. Po tomto převratném objevu umělého opylování, který umožňoval pěstování rostlin vanilovníku v různých oblastech po celém světě, se rostlina rozšířila do francouzských kolonií (Madagaskar, Réunion, Komory nebo Tahiti), ale také do britských kolonií (Ceylon, Bahamy, Zanzibar, Seychely).

Chuť a vůně

Vanilka má intenzivní, komplexní, vyzrálé aroma a hnědočernou barvu.

Použití v kuchyni

Používá se pro přípravu sladkého pečiva, pudinků, krémů, zmrzliny, čokolády, vánočního cukroví či výrobu vanilkového cukru. Je také součástí nealkoholických i alkoholických nápojů. Vanilkové tobolky zbavené dřeně lze vkládat do třtinového rumu a nechat macerovat, vzniklý rum s velmi výraznou vůní vanilky se skvěle hodí na ˺ambování, do sladkých pokrmů a dezertů. Vanilková tobolka v cukřence nádherně provoní cukr a vůně vydrží déle. Vanilka se výborně snoubí také s vůní kávy.

Skladování

Vanilkové tobolky lze skladovat ve vzduchotěsné skleněné nádobě či dóze s uzávěrem, kterou je nutno pravidelně odvětrávat, jinak mohou tobolky vyschnout. Pokud se tak stane, je možné namočit lusky do teplé vody, aby opět změkly.

KAM TEĎ

27 Celkem druhů

Naše webové stránky vloží soubory cookie do vašeho prohlížeče nebo zařízení, pokud máte tuto funkci v nastavení prohlížeče aktivovanou.
Tyto soubory cookie používáme ke zlepšení funkčnosti těchto webových stránek, analýzám a pro zájmově orientovanou reklamu.

Přečtěte si více Zavřít