Pomerančová kůra

Pomerančová kůra

Pomerančová kůra se získává ze sušené kůry zralých pomerančů. Pokrmům dodává typickou sladkokyselou chuť. Používá se zejména do sladkých pokrmů, buchet, perníků, moučníků, koláčů a cukroví. Vhodná je také k přípravě horkých nápojů, čaje, svařeného vína nebo likérů. Výborná je také na ryby a drůbež. Pomerančovou kůrou můžete dochutit i omáčky nebo müsli. Pokrmům dodá příjemně osvěžující aroma s ovocným nádechem. Výborná je v kombinaci s citrónovou kůrou, skořicí nebo vanilkou.

Popis rostliny

Pomerančovník je stálezelený, pomalu rostoucí a neopadávající strom z čeledi routovitých, vysoký až 15 metrů. Ze silného kmene vyrůstá mnoho větví obrostlých trny a sytě zelenými listy ve tvaru elipsy. Strom lze pěstovat i jako keříkovou pokojovou rostlinu s výškou do 120 cm. Květy stromu mají intenzivní vůni a bílou barvu. Květ má 5 květních lístků. Strom kvete od ledna do března.

Plodem je pomeranč, jeho tvar připomíná velkou bobuli kulatého tvaru. Plod je oranžový a na povrchu je kůra velmi hrbolaté struktury. Uvnitř plodu je světle žlutooranžová až načervenalá dužina. V dužině mohou být semena obalená kožovitým povrchem. Nezralé plody mají zelenou barvu, zralé pak oranžovou. Plody se sklízejí 2x až 3x za rok, a to pouze ručně, ještě před dozráním. Konzumuje se kůra, dužina nebo šťáva z ní. Pěstování pomerančovníku je náročné vzhledem k nárokům na vyšší teplotu prostředí, strom vyžaduje slunné místo. Jako koření se používá pomerančová kůra, která se získává ze sušené kůry zralých pomerančů.

Historie a původ

Pomerančovník čínský, jak již název napovídá, je původem z Číny a Vietnamu (ze subtropických oblastí). Poprvé byl kultivován v Číně okolo roku 2 500 před naším letopočtem. Ve středověku se rozšířil přes Indii do Středomoří. Během křižáckých výprav v 11. století se dostal do Evropy hořký pomeranč. Ten sladký přivezli až portugalští obchodníci v 15. století, později byl rozšířen i do Jižní Ameriky a Mexika. V roce 1493 zasadil jako první stromy pomerančovníku na americkém kontinentu Kryštof Kolumbus. V Evropě bylo dlouhou dobu považováno pěstování pomerančovníku za symbol luxusu a výsadu bohatých lidí, kteří si v 17. až 19. století budovali v blízkosti svých obydlí takzvané oranžérie (prosklené místnosti s vytápěním podobné dnešním zimním zahradám).

Chuť a vůně

Pomerančová kůra dodá pokrmům typickou sladkokyselou chuť a příjemně osvěžující aroma s ovocným nádechem.

Použití v kuchyni

Pomerančová kůra se používá zejména do sladkých pokrmů, buchet, perníků, moučníků, koláčů a cukroví. Vhodná je také k přípravě horkých nápojů. Oblíbená je do čaje, svařeného vína nebo likérů. Výborná je také na ryby a drůbež. Pomerančovou kůrou můžete dochutit i omáčky nebo müsli. Pokrmům dodá příjemně osvěžující aroma s ovocným nádechem. Výborná je v kombinaci s citrónovou kůrou, skořicí nebo vanilkou. Pomeranče se často konzumují za syrova (dužina), jsou velmi chutné a šťavnaté. Hojně se také používají k výrobě kompotů, marmelád, sirupů a šťáv. Sušené plody a květy se přidávají do čajových směsí na provonění.

Skladování

Sušenou pomerančovou kůru můžete uskladnit v dobře uzavřené nádobě nebo sáčku na suchém a temném místě, tím si zachová pronikavou vůni.

Odrůdy

Valencia - jedná se o nejodolnější odrůdu, ze které se vyrábí především džusy.

Biondo commune - starobylá italská odrůda, která plodí velmi šťavnaté plody.

Washington Navel - odrůda s velkými plody, které jsou velmi sladké. Odrůdu lze pěstovat i v mírně chladnějších oblastech. Je vhodná pro pěstování v bytech.

Bydžovský - česká odrůda, která plodí několikrát za rok.

Kubánský - odrůda, jejíž kůra je zelenohnědá.

Joppa - odrůda, která je vhodná především pro tropické zahrady.

Lednický - česká odrůda se slabou kůrou pokrytou světlými skvrnami.

Selection Jaguei - kubánská odrůda, která je vhodná i pro pěstování v bytech.

Rubby Blood - odrůda, která se vyznačuje načervenalou kůrou.

KAM TEĎ

28 Celkem druhů